﻿<p>Fregattenkapitän Stefan $[lastName] a jeho žena vychovávali dvojčata narozená $[birthDate]. Jejich otec za světové války sloužil u praporu vyzbrojeného plamenometem Kleif M.1912. Pan $[lastName] o válce nikdy nemluvil; i když se ho někdo zeptal, odmítl odpovědět, a vzhledem k jeho tehdejší práci si lze snadno představit, proč se k těm dnům nechtěl vracet. Jedinou památkou, kterou synové kdy našli, byla stará nášivka s lebkou, již nosil na rukávu nehořlavé blůzy. Zdálo se, že hrůzy Velké války na jejich otci nezanechaly stopy - až do chvíle, kdy mu Gabriel a $[firstName] oznámili, že se roku 1937 přihlásili do letecké školy Luftwaffe. Něco v něm prasklo. Hodiny se vztekal, než vůbec promluvil. Když konečně promluvil, přísně požadoval, aby synové sloužili u pozemního personálu. Okamžitě začal vyprávět o jednom dvouplošníku za druhým, které padaly z oblohy do zákopů po zásazích ručních zbraní. Gabriel ho samolibě přerušil a řekl, že moderní letadla létají mnohem výš a rychleji... $[firstName] ještě přitlačil: „A proč by vůbec používali ruční zbraně, když mají velkorážní protiletadlová děla?“ V osmnácti letech nemohl být na své znalosti před otcem pyšnější. Právě když $[firstName] vzhlédl a čekal uznalý pohled potvrzující jejich logiku, že se nemusí bát sestřelení ručními zbraněmi, starý voják udeřil sevřenou pěstí do stolu a zařval: „Ne, synové moji! Máte nohy, abyste chodili. Ukažte mi křídla a peří a já zmlknu!“ Z kdysi stoického muže se během několika sekund stal zuřivý šílenec jen při představě, že jeho synové poletí do boje. Bylo to naposledy, kdy s ním bratři $[lastName]ovi své plány probírali, už jen proto, aby nedostal infarkt. Věděli, že se o ně pouze bojí a že díky svým zkušenostem dokáže předvídat hrůzy, které nevyhnutelně následují válečné psy.<p>
<p>Co tehdy $[firstName] a Gabriel vůbec věděli o světě? V té době se všeobecně předpokládalo, že Sověti a Němci mají nějakou mírovou smlouvu. Zdálo se, že remilitarizace Porýní v březnu 1936 otevřela oči mnoha Němcům; jejich nejstarší bratranec se nechal inspirovat ke vstupu do Kriegsmarine, protože i on věděl, že válka je na obzoru.<p>
<p>Gabriel okamžitě prokázal nadání pro navigaci a byl vynikajícím střelcem z těžkého kulometu, takže byl rovnou přidělen jako střelec na Bf 110 a pilotní školu úplně přeskočil. Během šestiměsíčního pobytu u Fliegerersatzabteilung, tedy náhradního výcvikového oddílu, získával $[firstName] první zkušenosti v Brombergu na Fw 44C a Klemm 35. Ve třídě vynikal a prokazoval mimořádný talent, takže mu bylo dovoleno po dva měsíce cvičit jak u těžkých stíhacích, tak u bombardovacích jednotek. Poté dostal $[startRank] $[lastName] možnost vybrat si přidělení a okamžitě zvolil proslulou I./ZG 76.<p>
<p>Po opakovaných úspěších v Polsku, Francii a v počátečních fázích bitvy o Británii, během nichž získal 18 vzdušných vítězství, se štěstí $[name] 15. června 1940 nad Lamanšským průlivem obrátilo. Jeho čtveřici Bf 110 přepadlo nejméně osm Spitfirů. Jejich 20mm kanóny Hispano vyřadily první motor a zasáhly také kokpit. Bf 110 velitele roje po krátké dávce útočícího Spitfiru prudce explodoval. Byly hlášeny dva padáky, ale oba muži padali do vod, kde se údajně vyskytovali žraloci, a bohužel je už nikdo nenašel. V nastalém chaosu dokázal $[firstName] zapraporovat vrtuli nefunkčního motoru a střemhlav uniknout k zemi. Se zraněným střelcem a těžce poškozenou Bf 110 se dostal nad severní Francii. Pro $[startRank] $[lastName] tím mise i jeho vzpomínky na tento den končí. Probudil se o několik měsíců později v nemocnici se silnou bolestí hlavy a těžce zlomenou nohou, aniž si pamatoval nouzové přistání, při němž ke zranění došlo. $[firstName] však nezapomněl svůj výcvik ani boje během bitvy o Británii a poučení získaná z úspěchů i neúspěchů. Nejtěžším břemenem pro něj navždy zůstane vědomí, že jeho střelec nouzové přistání nepřežil, což mu stále připomíná jeho bratra. Kvůli těžce poraněné noze předpokládal, že jedinou možností, jak se znovu dostat do Bf 110, bude místo střelce. Na počest svého přítele by to udělal bez váhání. Během dlouhých měsíců studia $[firstName] splnil všechny kvalifikace potřebné k létání na několika typech letounů Luftwaffe.<p>
<p>Od $[firstName]ova zranění uplynulo mnoho měsíců a navzdory opakovaným pokusům získat zdravotní způsobilost zůstával na zemi. Operace Barbarossa však vyčerpala zásoby pilotů Luftwaffe a zkušených letců je nyní kritický nedostatek. Proto je od $[startDate] $[startRank] $[lastName] znovu uznán schopným aktivní služby a přidělen k $[startSquadronName]. Jistě, tlak na pedály směrovky vyvolává strašlivou bodavou bolest. $[firstName] to ale vidí tak, že díky svému neštěstí, trpělivosti a vrozenému talentu nyní nadešel jeho čas a smí létat na jednomotorových i dvoumotorových letounech. Ať někdo Spojencům vyřídí, že $[startRank] $[lastName] přichází - a s ním přichází peklo i $[startSquadronName].<p>